VZNIK KAPELY DEFECT

V srpnu roku dvoutisícího devátého se na  ulici po letech náhodně potkávají někdejší známí Aleš a Radek. Slovo dá slovu a druhý ze jmenované dvojice (tudíž já) se dozvídá, že Aleš se má po letitých životních peripetiích  chuť vrátit zpět k bigbítu. Jako důkaz mě předkládá rozmazanou fotku v mobilu, na níž se v chaosu skladiště krčí těžko rozpoznatelná právě zakoupená sestava bicích. S přímostí jemu vlastní je mě nabídnuta spoluúčast na nehasnoucí slávě nové rockové kapely, kterou se právě rozhodl založit. Přestože jsem ho nebral příliš vážně, kývl jsem na to, že se potkáme v onom zmiňovaném skladišti a zkusíme si po letech jen tak brnknout. Pár dnů na to jsem vzal     do ruky své mini kombíčko a kytaru, se kterou jsem se v obýváku udržoval po celou dobu neaktivní činnosti v kondici a vydal se do skladu za Alešem. Po půlhodince hraní jsem zjistil, že i po osmnáctileté pauze nám to stále šlape a že, tu slavnou kapelu, když tedy jinak nedá, založím s ním.

I navzdory skutečnosti, že ve dvou se to lépe táhne, nám bylo jasné, že na bigbít to stačit nebude. A tak po 2 týdnech úpěnlivého přemýšlení, kdo že by nám tak asi mohl zpívat, přivádím do našeho zatím dua nového člena. Kuba co by otřelý sborista a pěvec táborákový se bigbítu (přestože ho nikdy nedělal) pranic neleká a svou novou roli bere jako velkou výzvu. Zpočátku to trochu skřípe, ale znám jeho schopnosti vím,že to půjde.

Po zveřejnění inzerátu na basu a další kytaru se na nás i se svým nástrojem (Děvčata, mám na mysli nástroj strunný!!!) přišel podívat Alešův bývalý spoluhráč z kapely DEVON – Laďa. Taktéž hudebník  cca 15 let bez angažmá. Hned po první zkoušce mě bylo jasné, že lepšího spoluhráče na tenké struny jsem si přát nemohl. Mimo jiné Laďa je i autorem názvu naší kapely. Rád bych jenom podotknul, že název DEFECT neodráží naši mentální nezralost, alebrž je synonymem píchnutého kola. Nějakou dobu  jsme hráli bez basy, ale vzhledem k tomu že tento nástroj skutečně tvrdí muziku, jsme si byli všichni dobře vědomi, že tak nemůže zůstat na pořád. Ale kde vzít někoho, kdo by byl ochotný hrát s partou přestárlých amatérů?

                                    
                            

 A aby toho nebylo málo, koncem ledna 2010 dostáváme nabídku od Skotského střiku na josefovské společné hraní v NÁHONU. Ovšem bez basy? To nikdy! Navštívil jsem Bobana, mimojité člověka kterému jsem kdysi předával základy hry na kytaru. Naštěstí, jak se časem ukázalo, nebyl jsem vskutku dobrý učitel, neboť namísto kytaristy se zněj vyklubal velmi dobrý basák. Mou prosbu zdali by s námi toho Josefka neodehrál, milý Boban vyslyšel. Bigbít odehrál a již neodešel! A tak se začaly psát novodobé dějiny našeho beatového kvinteta.